Jak zvládnout přijímačky bez stresu: 5 deváťáků upřímně radí, co jim u testů zachránilo krk
Přijímačky na střední školu se nezadržitelně blíží a u vás doma houstne atmosféra? Stohy cvičných testů, obavy z neúspěchu a nervozita z neúprosně ubíhajícího času – to vše k přípravě bohužel patří a trápí nejednoho rodiče. Přečtěte si reálné zkušenosti pěti čerstvých středoškoláků, kteří si tímto náročným obdobím úspěšně prošli. Zjistíte, že u testů CERMAT nerozhodují zdaleka jen nabiflované znalosti, ale především správná taktika a chladná hlava.
Znalosti jsou jen polovina úspěchu.
Zbytek je taktika
Příprava na jednotné přijímací zkoušky bývá pro většinu deváťáků i jejich rodiny pořádný záhul. Nekonečné hory testů z minulých let, záludné slovní úlohy a věčný stres z toho, že ručička na hodinách utíká třikrát rychleji než obvykle.
„U Cermatu nerozhoduje jen to, co máš v hlavě, ale i taktika,“ zdůrazňuje Olívie Janušková, studentka osmiletého gymnázia, která si náročnou přípravou prošla dokonce dvakrát (v 5. třídě a následně v kvartě při zvažování přestupu na jazykové gymnázium). Právě ona zjišťovala přímo u čerstvých středoškoláků, jaká byla jejich realita a co jim u zkoušek doopravdy pomohlo.
Přinášíme vám pět inspirativních příběhů a tipů od studentů, kteří se úspěšně dostali na své prioritní školy.
Příběhy z praxe: Co skutečně funguje?
Petr (15 let, čtyřleté gymnázium): „Dřív jsem se zasekl a panikařil.
Pak jsem začal nekompromisně přeskakovat.“ Kde byl problém: Zasekávání se na těžkých úlohách v matematice a ztráta drahocenného času.
„Při prvních pokusech nanečisto jsem dělal obrovskou chybu. Jakmile jsem narazil na třetí nebo čtvrtou úlohu a byla to nějaká šílená geometrie nebo slovní úloha o pohybu, seděl jsem nad tím deset minut. V hlavě mi jelo: 'To přece musím spočítat!' Jenže pak mi chyběl čas na úplný konec testu, kde přitom byly celkem lehké body.
Od února jsem nastavil tvrdé pravidlo. Když jsem do dvou minut nevěděl, jaký vzorec použít, bez milosti jsem úlohu přeskočil a jel dál. Prošel jsem nejdřív celý test a vyzobal všechny příklady, co mi šly samy. Až když jsem měl v kapse jisté body, vrátil jsem se s čistou hlavou k těm špekům. V tu chvíli jsem zjistil, že stres ze mě spadl, protože už jsem neměl strach, že odevzdám napůl prázdný papír.“
Tip z praxe: „Pokud vaše děti používají tuto metodu, dohlédněte na to, aby si daly obzvláště velký pozor při vyplňování záznamového archu,“ doplňuje Olívie Janušková. *„Při přeskakování úloh se totiž studentům často stává, že správný výsledek zapíší do nesprávné kolonky a tím zbytečně ztratí potřebné body.
Tereza (15 let, SPŠ informačních technologií): „Založila jsem si sešit vlastních blbostí a chytáků.“
Kde byl problém: Opakování stejných zbytečných chyb v českém jazyce.
„Procházet pořád dokola celé učebnice gramatiky mě neskutečně nudilo. Jenže v cvičných testech jsem pořád dokola hořela na stejných věcech – třeba na určování větných druhů nebo na pravopisných chytácích, kde mě Cermat vždycky dostal na nějaké drobnosti.
Tak jsem si vzala obyčejný sešit a začala si do něj psát výhradně své vlastní chyby. Žádnou omáčku kolem, prostě jen: 'Tohle jsi popletla a správně je to takhle.' Poslední týden před přijímačkami už jsem vůbec neotvírala velké knížky. Jen jsem si dokola čítala tenhle svůj seznam vlastních přešlapů. U ostrého testu jsem pak přesně viděla ty samé pasti a už jsem do nich neskočila.“
Tip z praxe: Tohle je jeden z nejlepších psychologických i studijních nástrojů. Dělat chyby v tréninku je naprosto v pořádku – podstatné je neopakovat je u ostrého testu. Ráno před přijímačkami si student sešit projde za 10 minut a jde do třídy v mnohem větší psychické pohodě.
David (16 let, obchodní akademie): „Učil jsem se výhradně s minutkou na stole.“
Kde byl problém: Ztráta koncentrace a obrovská nervozita z limitovaného času.
„Doma v pokoji, když mi hrála hudba a nikdo na mě netlačil, jsem měl z matematiky klidně 40 bodů. Jenže jakmile přišla ve škole simulace nanečisto a někdo řekl 'máte na to 70 minut', totálně jsem zmatkoval a dělal úplně hloupé chyby v úpravách výrazů.
Řekl jsem si, že musím ten mozkový blok prorazit. Od ledna jsem si doma při každém testu zapnul minutku na telefonu, položil ji přímo před sebe a nasimuloval si absolutní ticho. Prvních pár testů to bylo nepříjemné, ale po měsíci si mozek na ten časový tlak zvykl. U oficiálních přijímaček už mě odbíjející čas vůbec nerozhodil, byl to pro mě prostě jen další trénink.“
Tip z praxe: „K tréninku s časomírou přidám jednu zásadní věc: posledních 5 minut testu musí žáci nekompromisně vyhradit na závěrečnou kontrolu,“ upozorňuje Olívie. Pokud některé uzavřené úlohy (např. a/b/c/d) zůstanou nevyřešené, je strategické odpovědi natipovat. Za špatnou odpověď se totiž body neodečítají. Namísto mobilu (který je u zkoušky zakázaný) je ideální zvykat si rovnou na klasické ručičkové hodinky, které si student smí vzít na lavici.
Ema (15 let, čtyřleté gymnázium): „Přestala jsem věštit a začala sledovat reálná data.“
Kde byl problém: Neustálý strach z neviditelného cíle a pocit, že její výkon nebude nikdy stačit.
„Měla jsem hrozné depky z toho, že se na naši školu hlásí strašně moc lidí a že nemám šanci. Pořád jsem si říkala, že 35 bodů je málo a že musím mít z matematiky alespoň 48, jinak jsem v háji.
Pak jsme s mámou začaly sledovat reálná data z minulých let. Zjistila jsem, že na mé škole stačilo na přijetí kolem 72 bodů v součtu z obou předmětů. Najednou jsem měla jasné číslo. Věděla jsem, že potřebuju stabilně dávat třeba 36 bodů z ČJ a 36 z MAT, a byla jsem v bezpečné zóně. Ten pocit, že nebojuju s nějakým neviditelným strašákem, ale mám před sebou konkrétní cíl, mi ušetřil spoustu probděných nocí.“
Tip z praxe: Bodová data z minulých let dají dětem i rodičům pevnou půdu pod nohama. Bodové hranice se sice každý rok mírně mění, proto je dobré nastavit si rezervu ideálně 3 až 5 bodů nad loňskou hranicí.
Filip (15 let, zdravotnické lyceum): „Nepodcenil jsem přepis do záznamáku. To bývá past.“
Kde byl problém: Nečitelné písmo a zmatek při finálním přepisu odpovědí.
„Mám hrozné písmo a popravdě jsem si zpočátku myslel, že to přece učitelé nebo skener nějak přečtou. Kamarád ze staršího ročníku mě ale varoval, že Cermat skenuje archy automaticky a jakýkoliv nejasný křížek nebo nečitelnou číslici bez pardonu škrtá jako chybu.
Vytiskl jsem si originální záznamové archy a trénoval přepis přímo na nich. Zjistil jsem, že pečlivé překreslení geometrie a přepis odpovědí mi zabere dobrých 8 minut z celkového času! Kdybych s tím nepočítal předem, u ostrého testu bych v poslední minutě zmateně křížkoval a přišel o spoustu bodů jen kvůli nepozornosti.“
Tip z praxe: Skener Cermatu opravdu nepromíjí. Žáci mohou psát psace i tiskace, ale musí to být absolutně čitelné. V matematice je nutné si u složitějších úloh postup předpočítat na cvičný papír a do archu vepsat až čisté řešení. V českém jazyce je klíčové pečlivě rozlišovat velká a malá písmena (rozhodně nepsat vše jen velkými tiskacími písmeny, to je častá chyba, která stojí body).
Shrnutí pro rodiče: Co si z toho odnést?
Pokud chcete svému dítěti pomoci s efektivní přípravou, zaměřte se kromě samotného učiva na tyto pilíře:
- Netrénujte jen znalosti, ale i taktiku: Správný time-management a přeskakování těžkých úloh může zachránit až 10 bodů.
- Pracujte s chybou konstruktivně: Zaveďte "sešit chyb". Každý pokažený příklad v tréninku je skvělá lekce, pokud student pochopí, proč ho pokazil.
- Sledujte data a stanovte si reálný cíl: Mějte přehled o tom, kolik bodů reálně potřebujete, a nesnažte se zbytečně stresovat honbou za plným počtem.
„Každému studentovi sedí trochu jiný systém přípravy, ale u samotných testů CERMAT platí pro všechny naprosto stejná pravidla. Když se vám podaří zkombinovat poctivou přípravu s dobrou taktikou přímo na místě, opadne ta největší část stresu a konečný výsledek půjde výrazně nahoru.“
— Martina Janušková, odbornice na přípravu z portálu Přijímačky v kapse